Jak ježourek přišel na svět a jak šel do světa
Jednou, začínalo už foukat ze strnisk, vylíhlo se v teplém pelíšku pod trnkou sedm malých ježečků.
Těch šest bylo rádo na světě a nic jim nebylo zvláštního, ale ten sedmý, poslední, to vám byl Ježourek nespokojený!
Od začátku říkal mamince, paní Ježici, že se narodil buďto moc brzo, nebo moc pozdě. A dál naříkal, že prý není doma žádný klid, a že ho kluci každou chvilku schválně píchají bodlinkami a vystrkují na kraj pelíšku, kde už je zima.
Jedině s bráškou Pištou si Ježourek rozuměl. Pišta byl hrozný smíšek a když se smál, pištěl, až uši zaléhaly. Od toho měl jméno Pišta.
Ježourek byl samá otázka.
Když zrovna něco neochutnával, pořád se maminky na něco ptal.
Jednou uviděl Ježourek kvočnu s kuřátky. Bylo právě dost chladno, kuřátka zapípala a hrrr, kvočně pod křídla, schovávala se pod peří a pod bříško a jenom vystrkovala sem tam hlavičku.
Večer, když stará Ježice strkala ježečky do pelíšku, povídá Ježourek:
"Mami, vidělas tu kvočnu?"
"Viděla, no, a co má být?"
"Všimla sis, jak vzala kvočna kuřátka k sobě, aby jim bylo teplo?"
Ježčice uhodla, proč to všechno Ježourek vypravuje, zasmála se tomu a řekla:
"Vždyť by ses popíchal, kvočna má peří a já bodlinky. Pěkně si zalez do suché trávy v pelíšku a taky se zahřeješ!"
"Mami, a když mi leze seno do nosu!"
"No tak pojď, Ježourku, pojď", povídá Ježčice, "musím tě také ohřát." Docela zapomněla, že má už Ježourek také bodlinky a přivinula ho
k sobě. A jak se šel Ježourek schovat, pořádně ji bodlinkami popíchal. Stará Ježčice hned Ježourka vyhodila a začala na něho hubovat.
Ježourkovi to bylo moc líto a ještě se mu všech šest bratrů smálo.
Ježourek s nikým nemluvil a trucoval. Několik dní chodil se svěšenou hlavičkou, sedával o samotě a bylo vidět, že přemýšlí. Až jednou ráno se tozhodl, že půjde do světa.
Nikomu nic neřekl a ještě než se ostatní probudili, vybatolil se z pelíšku, nejdřív šel opatrně, ale pak se dal do zpěvu:
"Já půjdu do světa,
kde růže rozkvétá.
Půjdu do přrody,
kde rostou jahody."
Še a šel, když vedla cesta ze svahu, skulil se do klubíčka a válel sudy po trávě dolů, před kopcem odpočíval. Jenom vody se bál, protože slýchal doma, že liška už mnoho ježků zahubila tím, že je do vody skutálela. Ale do lesa se Ježourek nebál, protože se těšil na jahody. Nevěděl, že už je dávno po jahodách.