První sen

O uších, ze kterých rostou sedmikrásky

Když maminka ležela v nemocnici, přišla do domu pomáhat teta Kristýna, která je se vším hned hotová a s ničím nedělá cavyky.

Oba kluci-Pepík, který už chodí do školy, i malý Toník-to velice brzy pocítili. Pepík se se vším hrozně loudá a šetří vodou na mytí. Teta Kristýna to zjistila hned první večer. Podívá se Pepíkovi do uší a nevěří svým vlastním očím. "Propánajána", spráskne ruce. "Tady by se snad dala sázet řepa! V noci by ti z uší vyrašily zelené lístečky!" Pak chudáka Pepíka drhne žínkou tak silně, ža kluk má uši celé červené a rozpálené.

Když se druhý den ráno Pepík probudí, najde na polštáři sedmikrásku a ukáže ji Toníkovi. Ten se poťouchle ušklíbne a povídá:

"Asi ti v noci vyrostla z ucha a ulomila se, když ses obrátil na bok!"

"Ale teta Kristýna mi uši přece vydrhla!" brání se Pepík.

"Nejspíš ti uvnitř ještě něco zůstalo," miní Toník.

Chudobku /sedmikrásku/ položil Pepíkovi na polštář samozřejmě on, myslí si Pepík! Ale sedmikráska neříká nic. A protože Pepík neví docela určitě, jestli mu přece jenom nevyrostla z ucha, raději si teď uši umývá.